Pokud chcete být dnes matkou dokonalou, splňující veškeré nejnovější poznatky vědy, zároveň vracející se co nejvíce „ke kořenům“, nebudete to mít lehké 🙂 Obzvlášť, pokud o tom někomu řeknete nebo to jakkoli zveřejníte!

Měla byste dítě určitě nosit a donosit do termínu. Pak zvládnout bezproblémově porod. Kojit na požádání, do jakého věku dítko bude chtít. Nikdy mu nedat dudlík, lahev, nepoužít zavinovačku. NIKDY (ne, opravdu ani jednou). Nosit ho ideálně jen v šátku/nosítku (samozřejmě ergonomickém). Spát s ním v posteli. Používat látkové pleny nebo alespoň ekologické (nebo úplně nejlépe žádné!). Nenechat ho plakat ani vteřinu a nespustit z něj oči. Minimálně do tří let s ním pořád být a rozhodně ho nenechat nikým hlídat, dokud vám to nedovolí. A často se ptát na jeho pocity. A běda, když něco z toho nebudete dělat! I kdybyste se z toho měla složit…

Pak se na vás sesypou „dokonalé matky“ jako vosy. Překvapuje mě, jak dokážou být ženy, obzvlášť potom, co se samy stanou matkami, kruté, přísné, nekompromisní a velmi rychle hotové se svými soudy  na ostatní matky.

Ale proč bychom se měly srovnávat? Každá žena je taková, jaká je. A každé dítě je jiné. A jedině tahle dvojice (pak samozřejmě otec dítěte) hraje roli v tom, jak budou přistupovat k výchově a ke svému vztahu.

Aby nedošlo k mýlce, proti výše zmíněným věcem naprosto nic nemám. Já sama jsem dělala/dělám většinu z nich a když do toho ženy mají chuť, ráda je vždy podpořím! Ale něco už bylo přes moje hranice a nevyhovovalo mi a něco zase mým dětem. Zkrátka vždy jsem dělala to, co bylo v mých silách a myslím, že to tak dělá každý.

Žádná máma určitě nechce pro své dítě to nejhorší, v životě jsem takovou neviděla 🙂 Ale každá považuje za to nejlepší něco jiného. A to já plně respektuji. Proto i když jdu ke klientce pomáhat s kojením, s nejlepším úmyslem ji řeknu svůj názor, svoje doporučení na dané dotazy/problémy, které řešíme, ale už je na ni, jak s nimi naloží. Nikdy nepoužívám slova jako musíte, udělejte…

Proto jsem ráda, když ženu znám už před porodem a lépe vím, jaká je, jakou má představu o životě, mateřství a jaké rady by právě pro ni mohly být přínosné.

Pokud vím, že žena rozhodně nikdy nebude chtít děťátko nosit v šátku, tak jí ho zkrátka vnucovat nebudu. Maximálně se zmíním, že ta možnost existuje a je možné, že ona svůj názor změní a později se ozve, že to přeci jen chce zkusit. A nebo ne 🙂

Když navštívím ženu, která své miminko kojí, klidně i nosí a používá zmíněné látkové pleny, ale za žádnou cenu nechce mít miminko v posteli, nebudu jí nutit, ať si ho do té postele přestěhuje (i když já si myslím, že je to super :-)). Pro všechny to zkrátka není.

A když mi žena zavolá, že chce přestat kojit roční dítě, tak přesto, že si myslím, že je to škoda, zjistím její důvody, zmíním výhody kojení, ale pokud na tom trvá, dál ji poradím, jak to co nejšetrněji udělat.

Myslím, že každý se rozhoduje na základě svých znalostí, zkušeností a nejlepšího vědomí a svědomí a mým úkolem není do toho šťourat.

Proto mě tak zaráží, co se v dnešní době, nejčastěji přes sociální sítě, dozvídám za rady a ještě hůř urážky, kritiku apod. od žen, matek, které děti údajně vychovávají kontaktně a respektujícím stylem, ale nejsou schopné respektovat životy jiných lidí (obvykle zase žen). Přijde mi to jako totální pokrytectví.

Neexistuje jediná správná cesta, každý člověk si má na světe zkusit to své. A zkušenosti byly, jsou a budou nepřenositelné, i když si to někdo nechce přiznat.

A pak je samozřejmě i opačná strana mince, maminky, které děti vychovávají „postaru“ a kritizují jiné ženy, které to zkrátka chtějí jinak. Chtějí děťátko kojit klidně několik let, nechtějí ho nikomu „půjčovat“, chtějí používat pouze přírodní kosmetiku apod. A na ně se na druhé straně sesypávají antiBIO matky a různě je zesměšňují. Sama jsem zažila nepříjemné pohledy a dotazy jako: „Ty ho ještě kojíš?“ (Co je komu do toho, jak dlouho kojím?), „Nezničí se mu v tom šátku záda? Mělo by být na rovné podložce!“ Atd. Nikdy to nebylo příjemné.

Proč to ženy děláme/děláte? Není žádné ONI a MY, jsme každá originální, sama za sebe, pojďme si raději pomáhat a podporovat se, než se navzájem hodnotit, kritizovat a urážet, bude nám všem v tom mateřství lépe 🙂 Ať už nosíte/nenosíte, kojíte/nekojíte, spíte spolu/samy…Všechny jsme MÁMY a děláme to nejlepší, co umíme.

Já jsem u každého ze svých dětí udělala spoustu „chyb“, které bych s dnešními vědomostmi a zkušenostmi neudělala, ale já je v té době zkrátka neměla, takže na kdyby se nehraje! 🙂 Věřím, že děti si vybírají své rodiče a proto vědí, do čeho jdou. A každý si tu má zažít to své, čas se vrátit nedá, je jen tady a teď.

Tak si ten život užívejte a radujte se! A nekažte si ho popichováním těch, co to mají jinak 🙂

S láskou Betty